NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ráno raníčko panna vstala a metal nám zazpívala, i když… kdo ví, jak to s tím panenstvím Saskie von Heugten vlastně bude? Naproti tomu je neoddiskutovatelným faktem, že tato mladá sympatická frontmanka nizozemské metalové formace MORNING se po třech demosnímcích konečně vydává dobývat slávu na prknech, která znamenají metal, s podporou nového a plnohodnotně albového materiálu nazvaného „Hour Of Joy“. Co se dá od materiálu čekat? Atmosférická metalová tapisérie založená na heavy metalovém podhoubí, na němž krom rozčepýřených prog-rockových mechů rostou i zadumaně goticko-doomové plazivé šlahouny teskně si hledající cestu ke světlu. Příbuznou šablonu spatřuji u polského objevu předminulého roku zvavého NAAMAH.
Podívejme se ale Nizozemcům podrobněji na jejich zubačiska. Skupině se nedá upřít snaha o progresivní přístup k aranžím, Saskii zase silný a znělý hlas se zřetelně rozpoznatelnými vlivy Anneke van Giersbergen, kterým dokáže pěkně tlačit na pilu, jakožto i zmírnit do étericky chórových jemnůstek. Bohužel se zvolňujících pasáží nedočkáváme příliš často. Saskie se často vydává do vypjatých poloh, kde pěvecké linky nejednou završuje vibrátem, což zní zajímavě poprvé a podruhé, pokud však posloucháte podobné akrobatické hlasové kreace téměř v každé skladbě, poněkud to ztrácí své kouzlo a i díky tomu deska trochu splývá. Co bohužel poněkud zaostává za aranžemi a technicky nadprůměrným vokálem, je zvukový háv celé věci. Zpěv je neúměrně vytažen nad nástroje, takže kytary, ať už by třeba i měly sebeostřejší zvuk, nebudou mít nikdy v tomto poměru potřebný tah na bránu a pořádné koule. Člověk se pak nemůže zbavit dojmu, že nástroje tvoří jen jakýsi závěs za zpěvem, který by dle mého také snesl mnohem podrobnější opracování. V drtivé většině vyznívá vokál poněkud suše, což není v kombinaci s vytažením nad nástroje příliš šťastná kombinace. Širší použití různých zvukových kreslítek, hallů a výraznějších dvojhlasů by jistě dodalo na zajímavosti, což dokazují i části, kde tato zvuková kouzla využita jsou. V současné konstrukci zní celek sice velmi „živě“, po pěvecky technické stránce se nedá mnoho věcí vytknout, nicméně si dokážu živě představit, že s trochou studiové invence by se ze Saskie dal vymáčknout pro album minimálně dvojnásobek. Další prvek, který na mne nepůsobí právě přitažlivým dojmem, je zvuk kláves, což možná bude tím, že „nightwishácké plachty“ a varhanové synthy a chóry, míchané například s čembalem, nepatří mezi mé oblíbené zvukové rejstříky. Občasné zálety do klasických hamondových varhan, nebo na druhé straně chemičtějších zvukových nečistot, znějí u MORNING mnohem lépe. Když už jsem zmínil ty NIGHTWISH, mnohé fragmenty „Hour Of Joy“ tuto, v současné době bezhlasou, metalovou supernovu připomínají.
Poněkud rozpačitý jsem z coveru mé oblíbené skladby od QUEEN „Show Must Go On“. Pokud jsou covery na CD pojaty s invencí a přetaveny v materiál splývající s tvorbou skupiny, většinou k nim přistupuji velmi kladně, pokud však jde o téměř doslovný přepis, který zdobí jen hutnější zvuk dvoukytarového spřežení, postrádám jejich význam. Takže pojďme bilancovat. Když složím na jednu haldu vše, co je mi na debutu MORNING nelibé a na druhou to, co se mi líbí, ta líbící hromádka bude rozhodně o něco málo větší. Je velká škoda, že do „Hour Of Joy“ není přilito více producentské šťávy a zvukového omastku, který by jistě vydatně ochutil nyní poněkud suchou, ale i tak chutnou metalovou krmi.
Nizozemský heavy-prog metal s hlasově velmi slušně vybavenou vokalistkou, kterému by rozhodně slušel zářivější a nabroušenější zvukový kabát.
7 / 10
Saskia van Heugten
- vokál
Martijn Brauwers
- kytara
Bas Rensen
- kytara
Stijn Bannier
- syntezátory
Pol Bannier
- basová kytara
Mauro Pi
- bicí
1. Intro
2. Hour Of Joy
3. Inside
4. This Unreachable Mess
5. The Unknown Is Searching The Unfound
6. Kill The Silence
7. Circle Of Power
8. When Shadows Dance In Light
9. Captured By The Colour Of Faith
10. Perception Of Feelings
11. You're Setting Fire
12. Stop Drawing
13. The Show Must Go On (originally performed by Queen)
Hour Of Joy (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Black Lotus Records
Stopáž: 59:58
Produkce: Hans Reinders a MORNING
Studio: PITStudio
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.